Ytaner

 

střední apricot pudl / miniature poodle apricot

ZPĚT

ZURÜCK

BACK

Dojmy z Finska Finnish poodle club speciality 2011

 

 

Dostala jsem pozvání k posuzování na největší speciální výstavě pudlů ve Finsku. Protože jsem pecivál :-), moc se mi nechtělo. Když jsem ale byla ujištěna, že v kruhu budu mít střední a trpasličí apricoty, neodolala jsem a účast přislíbila. A dobře jsem udělala. Netušila jsem sice, že tím posoudím téměř polovinu přihlášených - popularita barev je poněkud odlišná od nás - v posledních letech jsou na špici apricoti a červení (a to bylo znát i na výstavě), ale rozhodně nelituju. Kolegové v dalších dvou kruzích měli práce o poznání méně :-)
A moje dojmy? Co se lidiček kolem pudlů týče - úžasné. Klídek, pohodička, úsměvy.... Žádné hektické scénky, vše zvládnuté bez nervů. Netvrdím, že bez chybiček - ale nikdo se kvůli tomu nerozčiloval, nekritizoval.
Pudlové (myslím tím rázy, které jsem posuzovala - tedy trpaslíci a střeďáci v barvách apricot - červená - stříbrná, kteří nastupují do tříd společně. Stříbrní jsou však zcela menšinoví.) ve Finsku se od našich liší  dobrou kostrou (ve většině). Vysloveně subtilních zvířat jsem měla v kruhu málo. Většina střeďáků se výškově pohybovala spíš v dolním pásmu - nad 40 cm jich bylo minimum. Typen to však  byli jednoznačně střeďáci. Zaúhlení bylo snad u všech v pořádku. Co mě nenadchlo je délka krku (myslím, že naši jsou na tom o něco lépe - i když ani my v tomto směru nevyčníváme z průměru) v kombinaci se vznosem hlavy - pochod ve stylu natažené husy nebyl výjimkou. Na obranu je ale nutné říci, že v tropickém vedru na asfaltě to není zas tak nepochopitelné. Nicméně velká část předvedených psů (včetně veteránů) byla temperamentem nabitá. U dospělých a starších zvířat jsem nebyla nadšená ani z utváření hlav (dost těžké, poměrně široké). Markantní rozdíl však byl u štěňat a mladých pudlů - tam je znatelný obrovský posun v kvalitě. To budiž chovatelům připsáno k dobru - chov směřuje kupředu.
Co mě však dost vyděsilo byly zuby. Nepatřím k těm, kteří by na výstavách trávili spoustu času přepočítáváním zubů. Nějaký ten chybějící premolár mě nerozhodí - psa to nebolí a ani mu to na kráse neubere (tady jsem je počítala spíš z chovatelského zájmu - takže třeba velké zklamání byla absence 2xP2 u krásného mladého červeného psa. Na jeho výstavním ocenění to nic nezměnilo - svoji třídu vyhrál, do Česka jsem ale nepřivezla tip na novou krev, bohužel). Jenže na mě čekala překvapení nemilá - pes ve třídě šampionů - v dolní čelisti pouze 5 řezáků. To už tolerovat nehodlám. Řezáky, špičáky a stoličky by opravdu šelma mít měla. Velkorysost v tomto směru by se nám mohla brzy vymstít. Zvláště s ohledem na to, že v mnoha zemích na uchovnění zvířete stačí výborná či velmi dobrá z výstavy. A nechtěla bych zažít to, že přijedu s fenou na krytí za šampionem do Finska a na místě zjistím, že má jen 5 řezáků (v lepším případě před krytím, v horším až po nakrytí či vůbec ne - a budu se divit, proč štěňátka z tak atraktivního spojení mají v papulkách průvan už při přejímce vrhu).To se opakovalo ještě 3x -  další 2 feny (polosestry) ve třídě šampionů odstoupily pro stejnou vadu. V dorostu nastoupilo zvíře se 4 řezáky - a nebyla to jeho první výstava. Jenže - jiný kraj.... - možná jsme my, středoevropané v tomto směru konzervativní. Čert ví, kam se chov bude vyvíjet dál.
A ještě jeden úsměvný moment - za negativum považuju velkou oblibu míchání barev. "Čistých" apricotů velmi málo - přinejmenším kříženci apricot a červený, u  trpasličích  hodně potomků černých a na jejich barvě to bylo  znát (přitom se nedá říct, že by byli o mnoho kvalitnější ve stavbě těla. Lepší hlavy jim upřít nejdou). Perlička ale byla, když mi nastupoval černý dorostenec. Posílala jsem ho do vedlejšího kruhu - jenže jsem se dozvěděla, že je to kříženec stříbrné matky s černým otcem a protože se předpokládalo, že bude stříbrný, má to v rodokmenu a musím ho tedy posoudit mezi stříbrnými a na barvu nekoukat. To mi přišlo jako Kocourkov :-)
Kdybych to tedy shrnula - troufnu si říct, že střeďáci jsou o dost lepší než trpaslíci (u těch mi často vadil pohyb - ono i u nás občas se vyskytující nadskakování - i u zvířat s negativním vyšetřením patell). V celkové kvalitě si myslím, jsou naše a finská zvířata srovnatelná. 
V početním zastoupení a šíři chovatelské základny jsme však naprostí břídilové. Máme co dohánět!
 
A teď pár fotek (bohužel, čas na dokumentaci nebyl).

Dorostenky 5-7 měsíců

 

BOB pupy - fena

 

 

Mladý čevený pes

 

Nejlepší 4 psi

 

Nejlepší 4 feny

 

BOS - Celesterling Secret Well Kept

 

BOB - James Blond of Hannelhill
Pes, kterého jsem znala jen z fotografií - na těch se mi vždycky moc líbil. Realita však je mnohem lepší - nádherně stavěný, výborný krk a dokonalý vznos hlavy. Pes plný temperamentu. Krásná barva... - shrnuto, podtrženo - mého srdce šampion :-)
 

Dorostenky feny (druhá zleva naše vnučka - dcera Qiulli)

 

Třída championů - psi

BOS - Doctor´s Special Viva Estrellita  ( 8 letá fena ze třídy veteránů)

 

BOB trpaslík - Pikatchu v.d. Herbordsburg (ze třídy mladých, import z Německa)

 

BIS Puppy

 

BIS Veteran

 

BIS - Martina´s  Gradiva

KATALOG

 

A teď statistika: Přihlášeno bylo 185 pudlů, posuzování probíhalo ve 3 kruzích.
Podle barev :
Trpaslíci Černí/Hnědí/Bilí  - 34
Střední Č/H/B  - 23
Velcí Č/H/B  - 26
Velcí Apricot/Červení/Stříbrní -  2 (oba stříbrní)
Střední A/Červ/S -  33 (z toho stříbrní 2)
Trpasličí A/Červ/S -  48 !!!! (5 stříbrných)
Toy (všechny barvy) - 18
 
Obsazení tříd:

Střední:

  dorost mladí mezitřída otevřená šampionů veteránů
Psi 2 5 2 1 5 3
Feny 6 2 2 1 2 2

 

Trpasličí:
  dorost mladí mezitřída otevřená šampionů veteránů
Psi 4 3 2 2 3 3
Feny 6 7 3 8 5 2


 

 

ZPĚT

ZURÜCK

BACK