Bylo, nebylo, dávno tomu již.....

Píše se rok 1975. Chovateli Václavu Glazarovi se podařilo překonat neskutečné množství problémů ( ještě jednou - jedná se o rok 1975!!!) a vycestovat do Holandska k významné chovatelce – paní van der Berg - nakrýt svoji fenku  EROICU Léthé nádherným psem Tiopepi RED REBEL dovezeným z Anglie. Byl to opravdu husarský kousek – a, bohudíky, přinesl své ovoce.
30. března se v jeho chovatelské stanici “z Modré ovečky” narodilo 6 štěňat – 3 fenky a 3 pejsci. A shodou šťastných náhod  (největší dík patří paní Ivě Hurtové !) jsem se stala majitelkou jedné holčičky - Ariadne .

Bylo to úžasné štěně. Naprosto vyvrátila všechny teorie o nesnesitelné povaze apricotů. Byla veselá, temperamentní, absolutně nekonfliktní, vyrovnaná a taky sebevědomá dáma. A dostala-li volno v lese, stal se z ní sportovec tělem i duší.
Už na první výstavě - v 6 měsících - se stala nejlepší dorostenkou všech barev a rázů a pak už titulů jen přibývalo. A nejen to! Arinka byla také prvním apricot pudlem z českého chovu, kterému byl přiznán titul Mezinárodní šampion krásy.
Tak se fenka ARIADNE z Modré ovečky stala zakladatelkou mého chovu a najdete ji na začátku rodokmenů všech “YTANER” pudlů.
A čas šel dál. Hromadící se tituly byly tou správnou motivací a můj život na dalších cca 25 let naplnila rozrůstající se pudlí smečka, výstavy ( to je opravdová závislost!) a snaha odchovat ty nejúžasnější potomky (psí, pochopitelně). Z prvního vrhu v červenci 1978 zůstala doma fenka Terezka (Golden ATARAXIA Ytaner) - a protože i v tomto případě jsem měla štěstí a vyrostla z ní krásná a úspěšná holka, vše pokračovalo. Třetí vrh - konečně se mi podařilo (po obrovských útrapách) prosadit si zahraniční krytí. Pes - německý šampion DEAR DARIUS v. Studio S sice nesplňoval tehdy zarputile požadovanou čistotu tří generací středních pudlů, ale jeho prapradědeček trpaslík kvalitu odchovů rozhodně nesnížil. A jak jinak, než že doma zůstane další kousek - 30.6.1980 se narodil náš Kája (Golden CARNERO Ytaner). Protože se mi splnil sen a koupili jsme domek se zahrádkou, měla jsem pocit, že to není žádný problém.
Při jedné z přejímek vrhů, které jsem jako krajský poradce chovu prováděla, jsem se zamilovala do střední černé fenečky, jejímž otcem byl krásný importovaný pes Attila Laki Black Honeymoon  (DENISA Jiřinčin sad) - a tak jsem měla pudlíky čtyři.
Dál by bylo dlouhé ( obávám se ale, že trochu jednotvárné a nudné) povídání - výstavy, výstavy........ výstavy.
Do smečky za těch 25 let přišlo i několik importů z Německa : Mr. Marthy v.d. Salana (to byl ale syn Carnera - takže vlastně širší rodina), černí trpaslíci  ONYX v. Lützeltal (Ondra) a Black ESCADO of Golden Talisman (Áda), stříbrní  trapasličí  psi  NICK Silver Topstar  a Silver BATMAN of Golden Talisman  a také dva apricoti z proslulé chovatelské stanice paní Gisely Mücke (Německo)  "aus dem Schneckenhaus" - ZYPRIAN a BROYAN (Broňa).  O posledních třech uvedených (stejně jako o dalších jmenovaných, kteří nemají odkaz tady) se můžete dozvědět víc v sekcích „naši pudlové“ a „chovní psi“.
Jenže - i mezi psy jsou rasisti! Apricoti neměli rádi černého, ten zas stříbrňáka a ten si rád zaštěkal na sousedy........ Za svoji osobu nemůžu potvrdit, že čím víc psů, tím víc radosti. On se tam totiž poněkud vytrácí ten hlavní důvod, proč já chci mít psa - radost ze společného žití a neomezování se. Nesnáším izolování, klece a zvláštní místnosti pro psy. Chci je mít kolem sebe. A tak jsem si z toho dlouhého soužití vzala ponaučení - nic se nemá přehánět. Rozhodně už nikdy nebudu mít psy a feny společně. Zyprian i Bronja soužití s háravou fenou málem odnesli na zdraví.