Poslední společné dny jsou za námi. / The last days together are over.

Uteklo to jako voda. Těch posledních několik společných dnů jsme užívali naplno. Počasí bylo báječné a mohli jsme být hodně venku, dovádět v kvartetu ale i s pididvounožci.

Pak ale přišel den, kdy nás navštívila (už podruhé) jedna fajn rodinka. Na zahrádce bylo veselo, udováděli jsme se k spánku. Ale po probuzení jsme se nemohli dopočítat. Z kvarteta bylo trio. Chyběla Blonďa. Panička nás všechny podrbala a vyprávěla nám, jak je Blondýnka u své nové rodiny, že se tam bude mít mooooc dobře. A že nemáme být smutní. Tak jsme nebyli. Zvláště když jsme viděli fotku spokojené ségry :-)

Netrvalo dlouho a přišla další návštěva - tentokrát to byl jen jeden pán. Chvíli si s námi pohrál, povídal si s paničkou. Odešel. A my zůstali jen dva. Na dlouhou cestu (až do slovenského Bardejova) se totiž vydala Ella. Byl to pěkný nervák. S paničkou celý den nebyla řeč. Pořád jen koukala do telefonu - prý čekala na zprávy z cesty. A pořád jen fňukala "zatracený coronavirus". Večer ale přišla skvělá zpráva. Ella všechno zvládla a bleskově se sžila se svojí novou rodinou. A jazyková bariéra jí netrápí ani v nejmenším :-)

Hned další den dopoledne odjel Píďa (nyní Benji). Se svojí rodinou bude bydlet v Plzni. Také se zabydlel velmi rychle - aby ne, první dny trávil na chalupě v přírodě.

A po krátké chvíli přijela návštěva i za Otíkem (teď už Montíkem). Také už tu byli - maminku a babičku znali. A Otík byl hned kámoš. I on je v novém domově velmi spokojený.

Jen to předávání štěňat bylo letos takové divné - koronové :-( Snad to bylo poprvé a naposledy, kdy jsme se s majiteli na sebe nemohli ani usmát. Ale hlavní věc, že se smějou doma na Breburdičky a Breburďáky :-)