4. únor 2021 (tedy noc ze 3. na 4. února) se zapíše jako datum příchodu nás Dárečků (s velkým D - miminkům z D vrhu).

Stejně jako ve vrhu Cácorek se narodilo jedno extrémně malé štěně - tentokrát naprosto rekordní váha 75g. Neumím si vysvětlit, co je příčinou těchto rozdílů. Kryli jsme jednou - není tedy možné vysvětlení, že k oplození vajíček došlo s časovou prodlevou (i když ani u krytí s odstupem to není nijak pravděpodobné). Je pravda, že v linii otce těchto 2 vrhů se už vyskytlo i štěně s hmotností 64 g. Tak možná trochu genetika.

 Malá na sebe rázem strhla veškerou pozornost. 6 dnů se u nás světlo nezhasínalo ani v noci, protože prťavka musela každou hodinu papat. Ve dne v noci. První 3 dny byla opravdu moc slabá, váha dokonce poklesla na 70 g. Čtvrtý den se vrátila na svých 75 g a pak už to začalo pomalu stoupat a  nabírala sílu.

Stále obývám ***** hotel - tedy matrace na zemi vedle košíku se štěňaty - to jen na dokreslení toho, jak snadné je odchovat štěňata.

Ve 2 týdnech už jsem začínala věřit, že všechno dobře dopadne. Neustálý servis byl sice stále nutný. Ale už bylo vidět to světýlko na konci tunelu. Člověk si v takové chvíli ani neuvědomuje, že už 2 týdny nespal víc než hodinu a půl v kuse. Vydržet se dá všechno :-)

Malá dostala jméno DEI GLORIA - přišlo mi, že je to u ní trefné. 351g ve dvou týdnech - ale Glorinka bojuje ♥

Ve třech týdnech jsem začínala prodlužovat noční intervaly - budík zvonil po 2 hodinách. Ulevilo se mi.

Bohužel platí ono hrozivé: "Neříkej hop...."

Třetí týden byl poslední relativně klidný - i když noci byly pořád kruté. Dvě velká štěňata Glorinku utlačovala - bez mojí pomoci neměla šanci se pořádně napít. Mělo mi to být podezřelé. Jenže ani mých 42 let chovatelských zkušeností mi nenapovědělo, že něco není v pořádku a chování Artíka (D´Artagnan) a Dorotky (D´Oro Thea) je neobvyklé. Jejich neklid až hyperaktivita nebyla známkou temperamentu a životní dravosti. Bohužel.

V průběhu čtvrtého týdne mě začal znepokojovat Artík. Jeho hlavička mi přišla divně tvarovaná. Sice jsem se nechala trochu ukonejšit tím, že je baculatý, hodně papá..... Ale klid jsem neměla. Nelíbil se mi ani jeho pohled. Stále se díval dolů. Byl milý, kontaktní, mazlil se, k jídlu stále velmi čilý.

Poslední fotka spokojené rodinky.

V pátém týdnu už bylo jasné, že Artík má nějaký mně dosud neznámý problém. Na fotografii už není pochyb, že je něco špatně.

Objezdila jsem zdejší veteriny. Bez úspěchu. V pondělí jsme vyrazili na kliniku do Prahy za specialistou - neurologem. Bohužel, moje obava se potvrdila. Otok mozku bez šance na řešení. Domů jsem ho už nedovezla.

Kdo nezažil, nepochopí. 42 let mě něco podobného nepotkalo. Ale tím celá věc nekončí. Po návratu domů jsem zjistila, že podobné projevy (tedy divný pohled) začínají i u Dorotky. Měla jsem pocit, že se mi zhroutil chovatelský svět.

Informaci o tom jsem zveřejnila na facebooku. A ten chovatelský svět se mi zhroutil potom. Tedy iluze o chovatelích a jejich poctivosti. Nespočet soukromých zpráv, že oni zažili totéž a spousta dobrých rad ve stylu, že takové věci nemá chovatel zveřejňovat, protože by to mohlo poškodit jeho chov i sourozence takto nemocných štěňat. Ne, to mi rozum nebere. Myslím, že nikdo není nadšený, když se mu něco podobného stane. Ale tajit to? A nechat někoho dalšího, aby se v tom také plácal sám? To mi přijde hodně unfér. Patrně jsem naivní - blbá. Ano, je pravda, že ti, kteří měli Glorinku rezervovanou po těchto informacích rezervaci zrušili. I další, kteří o ní projevili zájem cukli, protože mají strach. Ale ono se to nějak vyvrbí.

Kdyby mi někdo 4. února řekl, že jediné štěně, které se dožije přejímky vrhu, bude 75g gramová holčička, ťukala bych si na čelo. Ale v životě se dějí věci.....

Glorinka je zatím doma. Je milá, čilá a doufám, že úplně zdravá. Díky ní se začínám pomalu vzpamatovávat z toho (kéž by) zlého snu. Jestli si ještě někdy troufnu na vlastní štěňata netuším. Čas ale léčí. Tak uvidíme.