A putujeme do nové rodinyOur new family

Vánoční čas - krásné období. Pro nás ale zlomové. Protože se naši noví majitelé nemůžou dočkat, přesvědčili paničku (chovatelku se prý říká), že už jsme velcí a můžeme jim dělat radost pod stromečkem. Trochu se cukala - zvláště Leničku nechtěla pustit. Ale holka jedna mrňavá se v posledním týdnu rozhodla, že všechny přesvědčí o pravdivosti onoho známého "malá ale šikovná" - a za většími sourozenci už zaostávala jen váhou. Lumpárnami, temperamentem i apetitem v žádném případě.

A tak nastává loučení. Slzavé údolí to ale není! Jdeme do rodin, kde nás budou milovat a paničce budou určitě podávat informace o tom, jak se nám daří.

Jako první odchází Jonatan (Jonášek) - pod stromečkem si hrál na Ježíška :-)

23.12. odjíždí třetí dáreček - Lenička. Ani ona nebyla o posezení pod stromkem ošizená.

 

Doma zůstává jen Johanka. Je sice už od narození rezervovaná do Litvy. Jenže.... Když doma zůstane jedna holčička (ještě k tomu celkem pohledná - a hlavně se skvělou povahou), začínám už teď mít problém při představě, že by měla odejít tak daleko a já už jí, s největší pravděpodobností, nikdy neviděla. Budoucí majitelka není ani příliš aktivní a tak začíná boj. Kdyby se našel někdo blízko..... Vím, že to není asi úplně korektní - ale emoce jsou emoce. A to ani nemluvím o třetí variantě, že se z domova vůbec neodstěhuje. Ale zatím to nechávám jen jako naprosto krajní řešení. Přeci jen 3 pudlové už jsou taková menší smečka. A Mánička - babička - z prcka moc odvázaná není. Ale je jasné, že to by se během páru týdnů změnilo.

 

Třígenerační vánoční odpočinek :-) To už holčičky tušily, že v této sestavě zůstanou. Johanku jsem nedokázala dát z domu. Moc seriozní krok to nebyl. Za 40 let se mi to nestalo. To bude tím věkem! Nicméně původně plánovaná majitelka to pochopila a snad se na mě už nezlobí.