Po tropickém týdnu přišel týden listopadový. Prší, prší.... (znáte ten zdůvodňující vtip? ............  je nutno 3x spláchnout :-)

Sedmý týden je vždycky v životě našich štěňat hodně náročný - a důležitý. Očkování a čipování - prckové ukázali srdnatost.

Očkování přešli všichni bez mrknutí okem, při zavádění čipu si kluci pískli, holčičky byly moc statečné. Jen očkem zakoulely.

A přejímka. Jak je mým zvykem, nedám těm drobečkům pokoj a téměř pravidelně střečkuju, že zuby nejsou v pořádku. Naštěstí to i tentokrát byl jen výplod mé fantazie. Všechna štěňátka jsou v úplném pořádku - se vším všudy. Velký dík za to patří Máničce. Všech jejích 19 štěňat (se 4 různými otci) prošlo přejímkou bez ztráty kytičky (pominu-li bílou hvězdičku u Molly (Uyanga), což není vylučující vada a Molly je, alespoň podle fotek, moc pěkná holčička.)

A tak teď prožívám radost z toho, že všichni prckové by mohli svým páníčkům dělat radost nejen svou veselou povahou ale i perspektivním exteriérem. Jenže... - kterou holčičku si mám vybrat pro sebe??? Od počátku mě to táhlo ke žluté - už také proto, že se narodila s prostřední váhou. Jak známo, preferuji drobnější střeďáky - a ona žlutá mrška má jedinou životní starost - napucnout se. Její apetit je obdivuhodný - leč nezůstává to bez následků. Je z ní pěkný pořízek. 2,30kg v sedmi týdnech mě trošičku děsí. A tak začínám pokukovat po červené - ve výrazu je to celá mamina. Ale - jídlo je pro ní zcela okrajová záležitost. Z největšího štěněte při narození a v prvních týdnech se po přechodu na granulky stalo téměř nejmenší. A kdo ví, jak to půjde dál. Pětikilové střeďáky také nemusím. A tak vybírám, vybírám... - už jsem si i korunou hodila. Čas mám do 6.7. Pordíte mi?

 

Miniaplikace