Rok 2023

Lednová probíhačka - i když leden bych si představovala trochu jinak :-)

Rok 2022

Krásný podzim

Zámecká paní :-D

Rok 2021

Holčičky přivezly 2 nejvyšší tituly - SVĚTOVÁ VÍTĚZKA VETERÁNŮ 2021 a SVĚTOVÁ NADĚJE 2021

Glorinka sportuje

Rok 2020

No, spolčí-li se proti Vám roztoužená, štěňata milující Valérka a "Nedvědi" (vysvětlení - manželé Nedvědovi, skvělí majitelé 13 leté fenky z Q vrhu, kteří už víc než půl roku čekají na další holčičku. A já vím, že u nich je pravý pudlí ráj ♥ ), je všechno jinak. I letošní Vánoce budou veselé. Zhruba 7 týdenní štěňata se o to postarají :-D Ale už se na to těším. Klidu si ještě užiju.....

Letošní situace (uzavřené hranice, zákaz akcí...) příliš nenapovídala tomu, že by byla šance získat po uplynutí předepsaného intervalu ((tedy více než 12 měsíců) posledního CACIBa . Roční interval uplynul v dubnu - a to byla právě ta potíž. Všechny naplánované výstavy se rušily. Pěkně jedna za druhou. A tak jsem pojala trochu potřeštěnou myšlééénku :-) . Maďarsko byla jedna z mála zemí, kde se výstavy začínaly konat. A nabízel se hned třídenní cyklus mezinárodek v Szilasváradu. Pravda, blízko to není. Podařilo se mi však zlákat skvělou řidičku Petru Kastlovou a tak jsem zajistila sympatické ubytování a plácly jsme si :-D . Tyhle kombinované výstavy jsou vždycky fajn - i když pro vystavovatele dost lákavé a konkurence bývá větší. Nebylo tomu jinak ani tady. Psi se tentokrát nesjeli (pouze jeden hlášený), fen ale bylo podle statistiky několik a Maďarsko je známé tím, že jejich apricoti nejsou špatní. Trošku jsem tedy ztratila optimismus a jelikož se ve stejném termínu konala mezinárodka v Bratislavě, rozhodly jsme se nedělní relax v krásném Szilvasváradu vyměnit za výstavu v Bratislavě - tedy čtvrtá mezinárodka v průběhu čtyř dnů. Že jsme blázni? Chacha. Zakončili to ještě maďarští známí, kteří nás přesvědčili, že když už tam budeme, máme se zúčastnit i speciálky, kterou pořádá jejich pudlí klub. A tak se stalo. 4 dny a pět výstav. Srpen = teploučko. A v Maďarsku ještě trochu větší než u nás :-D

Ale zkrátím to. Zvládli jsme to všichni - my dvě s Petrou i naši 4 hafani (3 se vystavovali a Valy dělala doprovod). Johanka a Petry pes (Geb Paganiniho symfonie) splnili podmínky pro přiznání maďarského šampionátu a Johanka zakončila (s velkou rezervou) i mezinárodní šampionát krásy. Krásný závěr prázdnin to byl. Ještě jednou děkuji Petře, že se dala zlákat a že celou cestu zvládla naprosto bravurně!

Spi sladce, Ulli! Už jste zase spolu s Máničkou a Pepínkou. Snad je Vám tam za duhovým mostem krásně.

Web: http://www.tesorodimauro.info/419093325

Mánička byla můj osudový pejsek. Celý život byl ve znamení naprosté harmonie. Dělala, co mi na očích viděla. Nebyla to císařovna, carevna či jak se těm v současnosti tolik obdivovaným sebevědomě agresivním frocíčkům (které já tak nemám ráda) říká. Byla to skromná holčička. Ale naprosto vyrovnaná, nebojácná, absolutně nekonfliktní (nikdy s nepoprala, nikomu neublížila). Milovala volnost a svobodu. Byla však stoprocentně poslušná. Toulky přírodou v létě i zimě byly pro ni největším potěšením. A díky ní i pro mě. Dívat se na její radost z pohybu byl balzám na duši. Tahle vášeň jí vydržela až do konce života. A právě proto mě její odchod tak zaskočil. Ano, při pohledu na počet svíček na dortu jsem se neubránila chmurné myšlence, že život není nekonečný a ten psí obzvlášť. Jenže její radost z narozeninového dortu, chuť k jídlu a šťastné běhání na kopci i v lese chmury zahnalo. To bylo 1., 2. a 3. června. V noci na 4. se stalo něco - nevím co. Ráno byla Mánička zmatená a chodila docela s potížemi. Nicméně po krátké procházce se celkem srovnala, chuť k jídlu jí neopustila a že je čas oběda mi dávala najevo dost vytrvale. Večer už ale bylo hůř. V pátek na veterině byla zjištěna slabší funkce ledvin, trochu oslabené srdce a vysoká teplota. Medikace (antibiotika, propláchnutí ledvin, lék proti bolesti) zapůsobila a v pátek večer se mi optimismus vrátil. V sobotu mě tradičně budila, že se jde snídat. Svižně vyběhla na zahradu, přečetla noční zprávy a šla domů spinkat. Můj optimismus však ukončila 10. hodina. Patrně přestaly působit léky. Zase byla spavá, unavená s známkami bolesti. Věřila jsem, že antibiotika zaberou. Věřila jsem, bohužel, marně. Stav se rapidně horšil hodinu od hodiny. Až v pondělí přišel definitivní ortel paní veterinářky. Mánička odešla tiše, ve stejné místnosti, ve které se narodila. V ruce jsem jí držela při příchodu na svět, v náručí mi naposledy vydechla. Bude mi strašně dlouho trvat, než to přijmu. Zaplať Bůh, dala mi skvělou dceru a vnučku (která se jí v mnohém podobá) - ale Máničku nenahradí nikdo. Tak to zůstane navždy.
DĚKUJI TI ZA VŠECHNO, MAŇÁSKU MŮJ MILOVANÝ! KRÁSNÝCH 15 LET JSI MI DALA ♥

V polovině března očekáváme narození Breburdiček :-) Více v sekci "Štěňata"

Rok 2019

Těšíme se na štěňátka

Občas se dějí věci, ze kterých nemá chovatel vůbec radost. A právě takový moment nastal. Můžeme mu říkat třeba KAUZA ELLA

Ella (Xantypa Aurea Ytaner) je jedním z desaterčat. Jako dlouho očekávané miminko odešla do nedalekého Děčína. Bohužel, do rodiny s dětmi (po jejím příchodu se narodilo třetí) nezapadla. Zhruba před rokem a půl mi majitelka napsala, že s Ellou jsou problémy - když nesmí do ložnice na noc, udělá bobek či louži, dětem berem jídlo z ruky i z talíře a na děti i útočí. Sháněla nějakou možnost výchovy pod odborným dohledem. Přesněji bych řekla, že někoho, kdo fenku vychová a vrátí domů skvěle fungující. Jenže.... - všichni víme, že tak to nejde. Podle mě jediné řešení bylo, abych si jí vzala zpět (to jsem ostatně majitelce navrhovala už v momentě, kdy mi oznámila třetí - vytoužené - těhotenství). Nechtěla. Věřila, že se to zlepší. Pak ke mně přestali jezdit i na stříhání a já o Elle nevěděla skoro nic. Občas nějaká fotka či stručná odpověď na můj dotaz. Až najednou před týdnem zpráva, že už není jiné řešení než Ellu dát pryč. Zaskočilo mě to. Ale, pochopitelně, ihned začala akce BLESK (nikoliv kulový) a řešení se našla (v těchto případech je fb opravdu nedocenitelný). Chtěla jsem domluvit převzetí - a ouha. Nejstarší syn rozhodl, že psa dát nechce - a dítěti se musí vyhovět :-( Několik bezesných nocí..... Nebudu se rozepisovat o nesmyslných variantách, které měly situaci sanovat. Prostě jsem byla přesvědčená, že za půl roku budu řešit stejný problém - jen fenka už bude zase o trochu starší, o trochu zkaženější a vykastrovaná k tomu. Jenže občas se dějí zázraky :-)  Za 2 dny zpráva, že mi tedy Ellu vrátí. Pro mě radost obrovská. Sice pořád pochybnost, jestli to klapne - nicméně po odeslání peněz na účet majitelky jsem měla 99% jistotu :-D Ta se brzy změnila ve 100%. Hurá! A tak se Ella po 3 letech vrátila. S hodně pochroumanou dušičkou, ale byla doma.

Protože by u mě byla čtvrtou fenou - a Máničce je 14 pryč, nepovažovala jsem za moudré si ji nechat (i když srdce křičelo jinak). Našlo se však řešení (zájemců bylo, kupodivu, mnoho. U některých by to byl určitě fajn domov, u některých jsem si nebyla jistá, jestli není důležité jen to, že je to kvalitní fena na začátku reprodukčního období :-) ) - ujala se jí Petra Kastlová (majitelka 2 Ytanerčat - Paganiniho a nezapomenutelného Rubense), která má s výchovou psů (i těch se šrámy na duši) velké zkušenosti.  Ella u ní bude mít život plný zábavy, procházek, sportování - věřím, že to "holky" spolu zvládnou a budou obě spokojené. Díky, Petro! Přeji Vám oběma krásný a klidný společný život.

Valy slaví narozeniny :-)

Johanka má prvního CACIBa. Hurá!!!! Tažení do německého Chemnitz bylo úspěšné :-) První start v dospělácích na mezinárodní výstavě - a vyšlo to.

První CACIB se musí řádně zapít, aby nebyl poslední. Dělali jsme co se dalo :-)

 

Bobánek - aneb Johanka seriálovou hvězdou.

Mnoho lidí z pudlího světa tohle zpodobnění majitele výstavního pudla nesmírně pobouřilo. Asi nejsem patřičně hrdý majitel. Já v tom vidím nadsázku a ta mě nepobuřuje. Jasně, najdou se lidé, kteří považují výstavy za týrání psů (protože nejlíp je psovi u boudy) a vystavovatele za snoby a magory. Ale každý má právo na svůj názor a také na svůj postoj. A ty, kteří každý seriál považují za primitivní nikdo přeci nenutí koukat :-D Mě to prostě pobavilo (ikdyž totálně zaprasená Johanka po druhém natáčecím dni mi radost neudělala)

Rok 2018

Slavím čtyřicátiny - ale trochu jiné (ty svoje mám už dááávno za sebou :-D )!

40 let chovu středních apricot pudlů (a 43 let v jejich přítomnosti). Slušná řádka let. A, pominu-li zklamání z toho, kam někteří chovatelé tento můj milovaný ráz sunou, přinesla mi moje "sluníčka" jen samé radosti. Na výstavách i mimo ně. Apricot (a střeďák k tomu) je barva, která v mých očích nemá konkurenci. Jen škoda, že mizí. Je to skvělá varianta pro ty, kteří mají rádi světlejšího psa s "obličejem" a netroufnou si na bílého. Červeňáci tohle nesplňují - tedy podle mého. V mládí se často nepozná, jestli je to pudl hnědý či červený a ve vyšším věku .... - bez barevného šamponu žádná krása. Netvrdím, že všichni. Ale valná většina.

Leč konec nářků. Věřím, že se mi podaří ještě pár hezkých apricotů odchovat (jen hledání vhodných manželů je stále těžší a těžší) a na několik let tuto barvu zachránit. Držte mi palce! A pokud se na tom chcete podílet, moc ráda Vás do svého plánu přiberu :-D

Málo co mi udělá takovou radost, jako úspěch staroušků. A poslední víkend byl úplný balzám :-)

V sobotu na speciálce ve Vysočanech zabodovala Vendulka - QUOVENDIS Aurea (11 let) - odvezla si titul BISS veteran (nejlepší veterán výstavy). Moc gratuluji její majitelce Evě Křížové!

A v neděli mi udělala obrovskou radost moje milovaná Mánička (Ó,MANON! Aurea). Ve 13 letech porazila všechny "mlaďochy" a odnesla si titul BOB (vítěz plemene) ♥ Je to náš (a myslím, že nejen náš) rekord. BOB ve 13 letech je opravdu velmi vzácný. 

Máničko, ať Ti ta kondice a radost ze života vydrží ještě hodně dlouho!